neděle 3. července 2016

Lidé a státy EU jsou jako zvířátka v kleci.

Moc mě mrzí, když vidím, jak kdysi hrdí Britové stojí před otevřenými vrátky EU a klepou se strachy z nabité svobody, jak vystrašené ovečky.


Zvíře zavřené v kleci často bojuje za svoji svobodu. Cítí, že není správné žít za mřížemi. Ale když mu otevřete vrátka, často vyběhne ven, ale pak se zarazí před tím širým světem a vrátí se zpět do bezpečí své klece.
Dostane strach. Možná by se mělo venku lépe a mohlo by si užívat radosti a svobody, ale co když shánění potravy a starost o své bezpečí před predátory bude moc těžké? Co když to nezvládne? Není přeci jen lepší stát se poslušnou ovcí a nechat svého pána ať se o mě postará a dá mi nažrat? Bude to muset být holt vykoupené tím, že občas poslechnu ty jeho otravné příkazy a budu žít zavřený v kleci.
Ano lidé si odvykli řídit své životy sami a bojí se svobody. Stejně jako zvíře žijící v zajetí si špatně zvyká na život ve volné přírodě, stejně tak lidé a státy EU si nedovedou představit, že by si na svobodu a zodpovědnost měli opět zvyknout.
Co tedy přinutilo Brity hlasovat za vystoupení? Ano, je to právě ta bezpečnost, kterou jim božská EU už není schopna zajistit. Hází do jejich stáda cizí zvířátka a občas některé z nich je šelma, která je sežere. Proto hlasovali pro svobodu a teď stojí před otevřenou brankou a opět se bojí vyběhnout do volné přírody. Na mysl přicházejí otázky - Co když se o sebe budu muset starat sám? Co když to nebudu umět? A do toho EU volá - zůstaň se mnou, venku na svobodě se budeš mít špatně! My se o tebe přeci postaráme, my víme, jak má vypadat tvůj spokojený život. Zůstaň u nás v Evropské kleci jménem EU.
Britové by potřebovali odvážného vůdce, který by ukázal stádu cestu ven na svobodu. Doufám, že Nigel Farage a Boris Johnson se této úlohy pokusí dostatečně silně chopit.
Místo toho mnoho britských oveček bečí ať někdo zavře ty vrátka. Raději budou snášet útrapy věznitelů a útoky vlků, než nejistoty svobody a odpovědnosti v otevřeném světě.