Spravedlivý sociální systém?

Spravedlivý sociální systém?

Jak by měl vypadat spravedlivý sociální systém?

V poslední době se v několika zemích začalo mluvit o možnosti zavést garantovaný příjem. Některé státy už uvažují o jeho zavedení, třeba Finsko a Švýcarsko. Švýcaři ale nakonec v referendu tento návrh odmítli jako příliš drahý. Zatím nepodmíněný příjem uzákonila Aljaška, Brazílie (zatím není aplikován) a pokusně na malém vzorku Finsko. V roce 2017 se bude v Norsku testovat na 2000 nezaměstnaných.

Tato myšlenka koluje v Evropě již delší dobu, ale jeho zavedení brání dva důvody. Obava z příliš vysokých nákladů a obava ze ztráty motivace pracovat.

Uznávám, že zavedení takového radikálního řezu do sociálního systému je nevypočitatelné. Už proto se mi líbí řešení Svobodných (negativní daň). Ale i zde mě trápí, že nedošlo k jeho dotažení, lepšímu propracování a zdůvodnění.

Řešení Svobodných je ideálním stavem a řeší oba hlavní problémy.

Obava z příliš vysokých nákladů

Negativní daň je vlastně garantovaný příjem pouze pro chudší část obyvatelstva. Sice úplně neodstraňuje sociální agendu, ale extrémně ji zjednodušuje. Toto řešení je podstatně úspornější pro státní rozpočet, takže si ho bude moci dovolit i finančně slabší Česká republika.

Obava ze ztráty motivace pracovat

Negativní daň, nebo garantovaný příjem, sám o sobě nebere lidem motivaci pracovat o nic méně, než jiný sociální systém. Jsem názoru, že každý člověk by rád měl o něco více finančních prostředků, než právě má. Motivaci k práci bere úplně něco jiného. Je to skoková ztráta sociální dávky a minimální mzda.

Skoková ztráta sociální dávky

Negativní daň od Svobodných i garantovaný příjem nezpůsobí při získání malého příjmu ztrátu dávky. Negativní daň se sice sníží, ale přesto se člověku jeho příjem znatelně zvýší a tudíž se mu vyplatí pracovat. U garantovaného příjmu je to ještě jednodušší. Motivace pracovat u obou systémů prostě je. V obou systémech žádný občan nebude muset “škemrat” o dávku, aby přežil.

Minimální mzda

Minimální mzda je největší zabiják motivace pracovat. Jde vlastně o hranici, která uvrhne část obyvatel do kategorie nezaměstnatelní. Je mnoho lidí, kteří když žádají o práci, tak jejich vzhled, chování nebo pověst způsobí, že zaměstnavatel dospěje k názoru, že mu žadatel o práci nevydělá ani na minimální mzdu, kterou je mu povinen vyplatit. Zrušení této hranice společně s negativní daní ve výsledku způsobí, že takový člověk získá práci - byť za nízkou mzdu, ale třeba s velmi malými pracovními nároky. Takový člověk si místo válení doma přivydělá třeba na pivo, cestování nebo na nějaký koníček. Postupně se může v pracovním nasazení zlepšovat a zvyšovat svůj životní standard. Nebo taky ne, ale hlavně bude spokojený.

Minimální mzda nebude zaměstnavatelům napovídat, jakou mají platit mzdu. Budou odkázáni na trh a budou muset nabídnout takový plat, aby za něj lidé chtěli chodit do práce.

Vztah zaměstnanců a zaměstnavatelů se tím stane přátelštějším a spravedlivějším.

Kalkulace

Největším důvodem, proč se vyhnout garantovanému příjmu a raději používat negativní daň je porovnání finanční nákladnosti.

Celou kalkulaci jde ještě dělit, podle toho, zda by negativní daň měla být vyplácena i důchodcům, k čemuž bych se přikláněl. Starobní důchod by pak měl být úměrně snížen o vyplácenou negativní daň, aby pro potřeby výpočtu nedošlo ke změně finančního postavení důchodců.

Celá kalkulace je postavena na datech k roku 2015 a obě varianty počítají s velmi velkým navýšením daně z příjmů, proto že obě varianty sociálního systému by zároveň měly nahradit odpočitatelné položky za poplatníka, manželku a děti z této daně.

Dejme tomu, že budeme počítat jaké si minimum na osobu 6000 Kč/měsíc.

Výpočet garantovaného příjmu je celkem jednoduchý 6000,- Kč x počet obyvatel krát 12 měsíců.

Tedy náklady na garantovaný příjem jsou cca 760 000 000 000 Kč/rok + ještě započteme náklady na důchody, snížené o vyplacený garantovaný příjem (každý důchod by snížen o 6000 Kč/měsíc), to je cca 117 000 000 000 Kč/rok. Tedy celkem včetně starobních důchodů, 877 miliard Kč/rok, což je více jak 73% stáního rozpočtu.

Negativní daň je v tomto výpočtu podstatně výhodnější. Přičemž vycházím ze standardního příjmu 18000,-Kč/měsíc a koeficientu 0,333, tedy každý dostane ⅓ chybějících příjmů, z toho vyplývá, že nezaměstnaný bez příjmu dostane 6000,- Kč/měsíc, což je pro něj stejné jako výše počítaný garantovaný příjem. Přičemž kalkuluji o něco nižší standardní příjem pro děti a na druhou stranu počítám s bonusem pro rodiny, který opět náklad rodině dorovnává.

V tomto případě náklady na negativní daň vychází na 261 000 000 000 Kč + dorovnání pomocí důchodů snížených o vyplacenou negativní daň, tedy 117 000 000 000 Kč.

Negativní daň tedy včetně starobních důchodů je 378 miliard Kč/rok, což je pouze 31% státního rozpočtu.

Dalším nemalým výdajem jsou důchody invalidní, který by odhadem mohl být někde okolo 114 miliard/Kč.

V případě garantovaného příjmy, by se tak jednalo o náklad 1 bilion Kč a tím by došlo ke spotřebování téměř celého státního rozpočtu pouze na sociální systém.

Naproti tomu negativní daň je minimální o 500 miliard levnějším řešením při stejném sociálním zajištění nízkopříjmové skupiny obyvatel.

Porovnání flexibility

Dalším nezanedbatelným aspektem obou sociálních systémů porovnání flexibility. Většina politiků ráda zasahuje do sociálního systému, například před volbami chce slibovat úpravu sociálních dávek.

Úprava výše garantovaného příjmu vždy bude mít ohromný dopad na státní rozpočet, V podstatě dochází k zablokování možnosti systém upravovat dle okamžité politické situace.

Na druhou stranu u negativní daně není problém hýbat s oběma parametry daně. Tím může vláda velmi rychle reagovat na sociální situaci obyvatel, a přitom mýt pod kontrolou dopad nad náklady na státní rozpočet.