neděle 21. května 2017

Pravá, nebo levá?

Pravá, nebo levá?


Dlouhá léta jsem měl problém kam se zařadit. Byl jsem názoru, že jsem pravičák. Moc mě rozčilovalo, že třeba nácci jsou označováni za ultra pravičáky, když mě na jejich názorech nic pravicového neviděl.
Trvalo mi mnoho let, než se mi rozsvítilo. Kdo je pravičák, kdo je levičák a do které kategorie vlastně patřím.
U levičáka je to na první pohled celkem jednoduché. Neváží si až tak moc soukromého majetku (Ale ani to není pravidlem). V zásadě je pro, aby velké firmy, nebo spíše strategické firmy, jako jsou doly, školy, nemocnice, služby (odpady a mnoho jiných) patřili státu, nebo obcím, nebo by alespoň jejich činnost měla být státem maximálně řízena a kontrolována. Pro mne byla levice symbolem ztráty svobody a snaha státu vše řídit, nebo téměř vlastnit.
U pravice to pro mne bylo složité. Pravice ctí soukromí majetek, svobody obyvatel. Najednou jsem začal cítit, že mnoho z těch, co se nazývají pravicí si až zas tak moc té svobody neváží a často souhlasí s mnohými regulacemi a nesmyslnými kontrolami všeho možného. Že i pravičáci se uchylují k tomu, že by chtěli lidem předpisovat jak mají žít.
Pokusme si to tedy zjednodušit. Omezme výraz pravice a levice jen na vztah k majetku státu a soukromé osoby. No jo ale to zas nesedí. Současná levice už vlastně znárodňováni v pravém smyslu nehlásá. Ale přesto má snahu o něm rozhodovat.
Tak jinak.
Levice chce většinou rozhodování o  majetku a službách svěřit do rukou politiků.
Pravice chce většinu rozhodování o majetku a službách nechat v rukou vlastníků firem a korporací.
Podle tohoto pohledu jsem tedy pravičák. No jo ale stejně to nemohu říkat, protože mnoho pravičáků prosazuje zákony omezující svobodu, zavádějí regulace a kontroly. Jak je tohle možné.
Najednou jsem narazil na termín ekonomický fašismus. Zprvu mě přišlo hrozné označovat někoho za fašistu, ale na druhé straně fašisti jsou označováni za ultra pravičáky. Ale fašisti také poroučeli regulovali dohlíželi na chod celé společnosti. No jo, ale je pravdou, že uznávali soukromí majetek.
Tak znovu jak to tedy s tou pravicí a levicí je.
Konečně jsem na to přišel.
Levice se opírala o chudé a tak prosazovala, aby ve volbách vyhrál levicoví politik, který na vše dohlédne. Bude vše dobře řídit. Vycházeli z domněnky, že když se opírá o ekonomicky slabší skupinu, že bude i více hájit její zájmy.
Pravice se opírá o podnikatele, o majitele korporací a velkých firem. Ty vše budou řídit lépe a velkým (jejich) firmám se bude dařit. Když se daří firmám, vzkvétá ekonomika.
A jsem v tom zas. Pokud to takhle specifikuji, tak už se zas jako pravičák necítím.
Já přeci nechci o mém životě skrze korumpované politiky rozhodovali majitelé korporací.
V demokratickém systému totiž oba směry vedou k téměř stejnému výsledku. Rozdíl je jen nepatrný.
Dle levice politici rozhodují, jak se mají chovat firmy, podnikatelé a lidé obecně.
Dle pravice majitelé velkých podniků a korporací rozhodují, jak se mají chovat politici a lidé obecně.
Oba systémy tak vlastně můžou inklinovat k přísnému totalitnímu systému, kdy se běžný občan, ať už chudák, dobře i špatně placený zaměstnanec, nebo malí a střední podnikatel mají chovat, jaká mají dodržovat pravidla. Oba tyto systémy časem zjišťují, že mohou regulovat téměř každý aspekt jejich života.
Je sice asi pravdou, že oba tyto systémy by mohli respektovat i svobodu člověka a ve většině oblastí ho nechat svobodně žít.
Ale politici musí vyvíjet činnost a musí stále dokazovat, že myslí na blaho občanů. No a z pozice vlády a parlamentu neznají jiný nástroj, než jsou právní dokumenty. A proto že když už uspěli ve volbách, chtějí dokázat, že jsou co platní. Tak schvalují jeden právní dokument za druhým a myslí tím blahem na nás na voliče.
Je to podobné jako s opičí rodičovskou láskou. Tak moc na nás myslí, na naše blaho, že se v tom pevném sevření nedá žít.

Tak jsme si to pěkně vydefinovali a já zas nevím čí jsem.
Cítím, že obojí je špatně, ale jak z toho ven. Jaký politický směr tedy chci zastávat?

Tak jaký politický směr zvolit?

Už jsme si vysvětlili, že pravicová i levicová politika může vést k totalitě. Po totalitě přichází uvolnění, které je nastoleno buď revolucí, nebo válkou.
Existuje nějaký politický postoj, který by tento cyklus střídání bolestivého uvolnění (válka, nebo revoluce), skokového příchodu svobody a následného a plíživého postupného návratu do tvrdého totalitního režimu.
Totalita přihází nenápadně a často je doprovázena dobrým úmyslem myslet na blaho voličů. Opičí láska politiků vede k totalitnímu režimu.
Cestou je tedy méně péče politiků o voliče. Méně opičí lásky, více svobody, ale i více odpovědnosti na lidech.

Jak se zbavit opičí lásky

Základem takové přehnané lásky je nedůvěra, že se o sebe dítko nedokáže postarat samo.
Pokud tedy chci najít lepší systém, prvním krokem musí být aby politici projevovali důvěru v občany.
Pokud někomu věřím, svěřím mu tedy nějaké pravomoci. Svěřit pravomoci někomu, koho mám na starost, je vlastně decentralizace moci.
Jak tedy nastavit politický systém, aby přirozeně důvěřoval nižším orgánům moci, podnikatelům, ředitelům státních organizací a v neposlední řadě samotným občanům. Když jim bude důvěřovat, nebude mu činit problém na ně přesunout i odpovědnost a pravomoci.
Řešením je tedy opírat se o důvěru v podřízené. Cílem je aby v jakékoliv státní hierarchii bylo důvěřováno tomu, kdo je v té to hierarchii níže. Vláda by měla důvěřovat náměstkům. Parlament a vláda by měla důvěřovat krajům a obcím. Obce, kraje i stát by měli důvěřovat šéfům státních společností.
Trochu se ještě vrátím k odpovědnosti. Když vychováváte dítě a chcete o vést k samostatnosti, nejprve mu musíte začít důvěřovat. Je to trochu risk, proto že na něj přesouváte rozhodovací pravomoc, snižujete dohled, ale odpovědnost si z počátku necháváte na sobě. Přesun odpovědnosti je sice správný, ale nemusí nutně jít ruku v ruce s pravomocí. Řekl bych, že odpovědnost by měla jít ruku v ruce s kontrolou. Kdo si nechává kontrolní mechanizmus, ten nese odpovědnost.

Takže to ještě jednou upřesním. Před totalitními systémy nás může uchránit, když politici budou důvěřovat svým podřízeným a budou důvěřovat svým voličům. Proto by na ně přesouvat pravomoci. Kontrolovat nižší úrovně státní správy je sice nutné, ale jen do té míry jakou odpovědnost za ně nadřízený orgán je ochoten převzít, proto je třeba postupně na ně přenést i velkou část odpovědnosti a tím se vzdát i velké části dohledu.

čtvrtek 16. února 2017

Jak porazit levicové myšlení

Jak porazit levicové myšlení

Je občas těžké lidem vyvrátit na první pohled hezké levicové myšlení. Inspiroval mě třeba jeden post na facebooku.

příspěvek z facebooku:

Zajímavá argumentace proti efektivitě volného trhu. Autor přirovnává volný trh k přirozenému výběru. Přežijí jen ti, kteří se dokáží nejlépe adaptovat. Výsledné řešení ale může být velmi neefektivní.

Jako příklad uvádí les. Stromy tam soutěží o sluneční svit - energii tak, že rostou do stále větší výšky. Nikdo si nemůže dovolit mít nižší kmen, protože sluneční svit by mu zastínili ostatní. Kdyby se ale nějakým způsobem stromy "dohodly" a kmeny si kolektivně zkrátili, tak všichni se dostanou ke stejnému množství energie bez toho, aby musely vynakládat masivní zdroje na růst kmenu. 

Další příklad. Podobně vidí autor i britské zdravotnictví, kde jdou obrovské peníze na marketing jednotlivých léků (více jak 70tis. liber na doktora/rok). To se samozřejmě potom promítá i do ceny těch léků. Jsou to 2x větší náklady než na výzkum a vývoj. Dle autora, pokud by došlo k nějaké regulaci těch výdajů, vedlo by to k nižším nákladům a tedy i nižší ceně léků.

Kde má tato argumentace slabinu?

A kde je tedy chyba?

Chyba tam je a to propastná. Jeden ze zásadních problémů není jen ta dohoda, ale pokus o šetření. Konkurenční boj, boj o zdroje a o přežití je tím největším motorem pro rozvoj. Šetřením se prošetříme akorát ke stagnaci. Život je o boji o zdroje o boji o úspěch.

Například ten les. Když se ty velké stromy dohodnou, že přestanou soutěžit, přestanou se vyvíjet a budou šetřit zdroje. Pravděpodobně tuto jejich dohodu odmítnou ctít ty nižší rostliny a bud se chtít také dostat k slunečnímu světlu. Stromy se po čase dostanou do situace, že to budou muset řešit. Buď uznají, že se zmýlili a opět začnou bojovat, nebo se dohodnou a společně se pokusí těm rostlinám dole zregulovat jejich růst, jejich rozvoj, vysvětlit, že je to pro jejich dobro, pro jejich ochranu.

S těmi agresivnějšími druhy budou muset uzavřít dohodu o neútočení a uplatit je nějakou dotací, nebo pravomocí. Ale je to chyba, to je zastaví jen na chvíli. Brzy se pokusí opět přerůst těm šetřivým stromům přes jejich korunu. Nakonec stromu vydají mnohem víc energie na obranu před neposlušným porostem u jejich kořenů. Postupně budou zavádět a přitvrzovat totalitní chování. Nakonec ten boj stejně prohrají a najde se rostlina, která stromy odsune na druhou kolej. Jen mám strach, že po takovém souboji se nové rostliny místo obnovení volné soutěže pokusí po vzoru staré gardy stromů je zregulovat a pokračovat v totalitním vládnutí.

Příklad s léky by se dal přirovnat k těm rostlinám pod stromy, které se rozhodli šetřit. Výrobci léků spolu svádějí tvrdý boj. Ano, spotřebovávají mnoho zdrojů a snaží se najít co nejvíce místa na trhu, snaží se zlepšovat jak propagaci, tak složení. Chtějí být nejúspěšnější na trhu a vyrůst do závratné výšky. Regulátor, ten kdo teď vládne a nechce aby se vyvíjeli a snažili se vyrůst, tak jim vysvětluje, že je lepší, když se dohodnou a budou šetřit. Proto že co kdyby nakonec vyrostli a byli silnější, než momentálně vládnoucí garnitura.


Dva různé přístupy. šetření a stagnace, nebo tvrdý konkurenční boj

Jde vlastně o porovnání dvou přístupů. Trh a volný souboj o úspěch. Nutí stále hledat nové zdroje energie, hledat si své čestné místo na světě. Druhý způsob je začít šetřit a přestat se vyvíjet. Přestat usilovat o úspěch. Pokud bychom zastavili vývoj všech živých tvorů a rostlin, potom by takto stagnovat mohli poměrně dlouho, ale pokud jen jediný druh se touto stagnací řídit nebude, je jen otázkou času, kdy se vyvine natolik, aby stagnující druhy poslal do propadliště dějin.

Kdo je líný a nechce bojovat, se zprvu pokusí usurpovat, terorizovat a regulovat ty slabší, ale dříve nebo později stejně prohraje.

Zdroje jsou.

Argument, že zdroje jsou omezené jsou také liché. Zdrojů je dost. Když jeden zdroj začne docházet, tak se lidstvo přeorientoje na jiný. Život na zemi je už dlouho a jeho životní zdroje se již mnohokrát změnili. Život si vždy cestu najde. Objeví se nové technologie, nové způsoby využití energií. A najdeme je díky tržní ekonomice, díky tvrdému konkurenčnímu boji o úspěch.

Život je boj

Souboj o přežití, nebo lepší podmínky k životu jsou samotnou podstatou života na zemi. konkurenční, nebo chcete-li evoluční souboj je tou energii, která již tak dlouho přispívá k rozvoji života na Zemi.

neděle 5. února 2017

Spravedlivý sociální systém?

Spravedlivý sociální systém?




Jak by měl vypadat spravedlivý sociální systém?
V poslední době se v několika zemích začalo mluvit o možnosti zavést garantovaný příjem. Některé státy už uvažují o jeho zavedení, třeba Finsko a Švýcarsko. Švýcaři ale nakonec v referendu tento návrh odmítli jako příliš drahý. Zatím nepodmíněný příjem uzákonila Aljaška, Brazílie (zatím není aplikován) a pokusně na malém vzorku Finsko. V roce 2017 se bude v Norsku testovat na 2000 nezaměstnaných.
Tato myšlenka koluje v Evropě již delší dobu, ale jeho zavedení brání dva důvody. Obava z příliš vysokých nákladů a obava ze ztráty motivace pracovat.
Uznávám, že zavedení takového radikálního řezu do sociálního systému je nevypočitatelné. Už proto se mi líbí řešení Svobodných (negativní daň). Ale i zde mě trápí, že nedošlo k jeho dotažení, lepšímu propracování a zdůvodnění.
Řešení Svobodných je ideálním stavem a řeší oba hlavní problémy.

Obava z příliš vysokých nákladů

Negativní daň je vlastně garantovaný příjem pouze pro chudší část obyvatelstva. Sice úplně neodstraňuje sociální agendu, ale extrémně ji zjednodušuje. Toto řešení je podstatně úspornější pro státní rozpočet, takže si ho bude moci dovolit i finančně slabší Česká republika.

Obava ze ztráty motivace pracovat

Negativní daň, nebo garantovaný příjem, sám o sobě nebere lidem motivaci pracovat o nic méně, než jiný sociální systém. Jsem názoru, že každý člověk by rád měl o něco více finančních prostředků, než právě má. Motivaci k práci bere úplně něco jiného. Je to skoková ztráta sociální dávky a minimální mzda.

Skoková ztráta sociální dávky

Negativní daň od Svobodných i garantovaný příjem nezpůsobí při získání malého příjmu ztrátu dávky. Negativní daň se sice sníží, ale přesto se člověku jeho příjem znatelně zvýší a tudíž se mu vyplatí pracovat. U garantovaného příjmu je to ještě jednodušší. Motivace pracovat u obou systémů prostě je. V obou systémech žádný občan nebude muset “škemrat” o dávku, aby přežil.


Minimální mzda

Minimální mzda je největší zabiják motivace pracovat. Jde vlastně o hranici, která uvrhne část obyvatel do kategorie nezaměstnatelní. Je mnoho lidí, kteří když žádají o práci, tak jejich vzhled, chování nebo pověst způsobí, že zaměstnavatel dospěje k názoru, že mu žadatel o práci nevydělá ani na minimální mzdu, kterou je mu povinen vyplatit. Zrušení této hranice společně s negativní daní ve výsledku způsobí, že takový člověk získá práci - byť za nízkou mzdu, ale třeba s velmi malými pracovními nároky. Takový člověk si místo válení doma přivydělá třeba na pivo, cestování nebo na nějaký koníček. Postupně se může v pracovním nasazení zlepšovat a zvyšovat svůj životní standard. Nebo taky ne, ale hlavně bude spokojený.
Minimální mzda nebude zaměstnavatelům napovídat, jakou mají platit mzdu. Budou odkázáni na trh a budou muset nabídnout takový plat, aby za něj lidé chtěli chodit do práce.
Vztah zaměstnanců a zaměstnavatelů se tím stane přátelštějším a spravedlivějším.

Kalkulace



Největším důvodem, proč se vyhnout garantovanému příjmu a raději používat negativní daň je porovnání finanční nákladnosti.
Celou kalkulaci jde ještě dělit, podle toho, zda by negativní daň měla být vyplácena i důchodcům, k čemuž bych se přikláněl. Starobní důchod by pak měl být úměrně snížen o vyplácenou negativní daň, aby pro potřeby výpočtu nedošlo ke změně finančního postavení důchodců.


Celá kalkulace je postavena na datech k roku 2015 a obě varianty počítají s velmi velkým navýšením daně z příjmů, proto že obě varianty sociálního systému by zároveň měly nahradit odpočitatelné položky za poplatníka, manželku a děti z této daně.


Dejme tomu, že budeme počítat jaké si minimum na osobu 6000 Kč/měsíc.
Výpočet garantovaného příjmu je celkem jednoduchý 6000,- Kč x počet obyvatel krát 12 měsíců.
Tedy náklady na garantovaný příjem jsou cca 760 000 000 000 Kč/rok + ještě započteme náklady na důchody, snížené o vyplacený garantovaný příjem (každý důchod by snížen o 6000 Kč/měsíc), to je cca 117 000 000 000 Kč/rok. Tedy celkem včetně starobních důchodů, 877 miliard Kč/rok, což je více jak 73% stáního rozpočtu.


Negativní daň je v tomto výpočtu podstatně výhodnější. Přičemž vycházím ze standardního příjmu 18000,-Kč/měsíc a koeficientu 0,333, tedy každý dostane ⅓ chybějících příjmů, z toho vyplývá, že nezaměstnaný bez příjmu dostane 6000,- Kč/měsíc, což je pro něj stejné jako výše počítaný garantovaný příjem. Přičemž kalkuluji o něco nižší standardní příjem pro děti a na druhou stranu počítám s bonusem pro rodiny, který opět náklad rodině dorovnává.
V tomto případě náklady na negativní daň vychází na 261 000 000 000 Kč + dorovnání pomocí důchodů snížených o vyplacenou negativní daň, tedy 117 000 000 000 Kč.
Negativní daň tedy včetně starobních důchodů je 378 miliard Kč/rok, což je pouze 31% státního rozpočtu.

Dalším nemalým výdajem jsou důchody invalidní, který by odhadem mohl být někde okolo 114 miliard/Kč.
V případě garantovaného příjmy, by se tak jednalo o náklad 1 bilion Kč a tím by došlo ke spotřebování téměř celého státního rozpočtu pouze na sociální systém.
Naproti tomu negativní daň je minimální o 500 miliard levnějším řešením při stejném sociálním zajištění nízkopříjmové skupiny obyvatel.

Porovnání flexibility


Dalším nezanedbatelným aspektem obou sociálních systémů porovnání flexibility. Většina politiků ráda zasahuje do sociálního systému, například před volbami chce slibovat úpravu sociálních dávek.
Úprava výše garantovaného příjmu vždy bude mít ohromný dopad na státní rozpočet, V podstatě dochází k zablokování možnosti systém upravovat dle okamžité politické situace.
Na druhou stranu u negativní daně není problém hýbat s oběma parametry daně. Tím může vláda velmi rychle reagovat na sociální situaci obyvatel, a přitom mýt pod kontrolou dopad nad náklady na státní rozpočet.

pátek 16. září 2016

Jak být SmartCity


Jak být SmartCity
Probíhá zuřivý boj o získání peněz z EU a dalších dotačních fondů. Zdá se Vám snad, že máte malý plat či malou sociální dávku? Zdá se Vám, že někdo má peněz až moc? Ano, máte pravdu, ale není pravda, že za to může tržní hospodářství, kapitalismus nebo ty zlé a vlivné nadnárodní společnosti. Není to pravda, můžete za to Vy.
Dáváte hlas politikům a stranám, které Vám slibují, že získají víc dotací z EU. Tvrdí, že je to pro nás všechny zisk, tvrdí, že bez nich bychom byli ještě chudší. Ale pravdou je, že chudší by byli jen ti nejbohatší. Ti, co vyhrávají žebříčky v množství získaných dotací. Ti, co jsou chytří a ví jak dostat Vaše peníze.
Vy jim dáte hlas, a oni zvýší daně, poplatky a pokuty za vše možné. Tedy vezmou si víc Vašich peněz. Ty pošlou do Bruselu a pak opět prosí, aby je EU dala na potřebné. Paradoxem je, že ti nejpotřebnější jsou právě ti nejbohatší a nejvlivnější. Často ale řeší, jak získat dotace a jak vysvětlit lidem, že tu předraženou rozhlednu, cyklostezku, sportoviště a mnoho dalších předražených projektů nutně potřebujete. Jak obhájit tu nesmyslně vysokou cenu, jejíž velká část má zůstat někomu dobře skryta za nehty. Už je přeci dávno známé, že dotace jsou lepší byznys než drogy, hazard a prostituce. Navíc dotace mají legální podporu v zákoně. Lidem přisátým na státní rozpočet říkám dotační feťáci.

Není nad SmartCity.

Jeden z prvních projektů bylo OpenCard v Praze. Nyní se staví chytrá města v Písku, Pacově, Brně, Třinci, Ostravě, Plzni a na dalších místech. V některých městech se nezmohli na dostatečně propracovaný projekt, a tak se pustili alespoň do stavby technologických center. První byl asi Nupharo Park u obce Libouchec. Ale vzniká mnoho dalších: namátkou Brno, Strakonice, Praha 9 – Běchovice, Praha-Chodov, Hořátev, Písek, Hradec Králové, Zlín, Kralupy nad Vltavou, Lochovice, Holešov a další. Téměř všechny spojuje stejný jmenovatel. Chytré, moderní a hrazeno z Vašich kapes (z dotací).
Smart znamená chytrý, a když je něco chytré a moderní, předpokládá se, že je to i užitečné. Ale právě užitečnost je to, co těmto projektům často chybí. Staví se sledovací zařízení, staví se prázdné haly nebo nesmyslná výpočetní střediska. Staví se cokoliv, co se podaří alespoň trochu obhájit před veřejností. Cílem je pouze dotace a souhlas starostů a politiků, který otevírá cestu k dalším dotacím.
Některé Smart projekty už zkrachovaly jako třeba známá OpenCard v Praze nebo neznámý technologický park Nupharo Park u obce Libouchec. Projekty čeká zkáza, hned jak vyschnou dotace nebo se zjistí, kam ty peníze skutečně plynou.
Nevěřte, že dotace z EU plynou nám Čechům. Plynou hlavně těm, co jsou moderní, těm, co jsou smart, těm, co ujíždí na dotacích.
Viníkem této situace není příjemce dotací (dotační feťák). Viníkem je ten, kdo dotace rozdává. A to jsou naši politici, EU a bruselští úředníci. Viníkem jste i Vy, protože jste jim k tomu dali mandát svým hlasem ve volbách.
Buďte příště chytřejší a nerozdávejte své peníze dotačním feťákům. Volte strany, které nebudou dotovat soukromé společnosti a smart projekty. Volte Stranu svobodných občanů do krajů a do parlamentu.

neděle 3. července 2016

Lidé a státy EU jsou jako zvířátka v kleci.

Moc mě mrzí, když vidím, jak kdysi hrdí Britové stojí před otevřenými vrátky EU a klepou se strachy z nabité svobody, jak vystrašené ovečky.


Zvíře zavřené v kleci často bojuje za svoji svobodu. Cítí, že není správné žít za mřížemi. Ale když mu otevřete vrátka, často vyběhne ven, ale pak se zarazí před tím širým světem a vrátí se zpět do bezpečí své klece.
Dostane strach. Možná by se mělo venku lépe a mohlo by si užívat radosti a svobody, ale co když shánění potravy a starost o své bezpečí před predátory bude moc těžké? Co když to nezvládne? Není přeci jen lepší stát se poslušnou ovcí a nechat svého pána ať se o mě postará a dá mi nažrat? Bude to muset být holt vykoupené tím, že občas poslechnu ty jeho otravné příkazy a budu žít zavřený v kleci.
Ano lidé si odvykli řídit své životy sami a bojí se svobody. Stejně jako zvíře žijící v zajetí si špatně zvyká na život ve volné přírodě, stejně tak lidé a státy EU si nedovedou představit, že by si na svobodu a zodpovědnost měli opět zvyknout.
Co tedy přinutilo Brity hlasovat za vystoupení? Ano, je to právě ta bezpečnost, kterou jim božská EU už není schopna zajistit. Hází do jejich stáda cizí zvířátka a občas některé z nich je šelma, která je sežere. Proto hlasovali pro svobodu a teď stojí před otevřenou brankou a opět se bojí vyběhnout do volné přírody. Na mysl přicházejí otázky - Co když se o sebe budu muset starat sám? Co když to nebudu umět? A do toho EU volá - zůstaň se mnou, venku na svobodě se budeš mít špatně! My se o tebe přeci postaráme, my víme, jak má vypadat tvůj spokojený život. Zůstaň u nás v Evropské kleci jménem EU.
Britové by potřebovali odvážného vůdce, který by ukázal stádu cestu ven na svobodu. Doufám, že Nigel Farage a Boris Johnson se této úlohy pokusí dostatečně silně chopit.
Místo toho mnoho britských oveček bečí ať někdo zavře ty vrátka. Raději budou snášet útrapy věznitelů a útoky vlků, než nejistoty svobody a odpovědnosti v otevřeném světě.

pátek 25. března 2016

SmartCity - netopíři a lampy


Písek čeká nová smart budoucnost.
Informací je jen málo a jen pomalu vyplouvají na povrch.
Některé informace jsem získal například při diskusi s p. Polanským.
Záměrem SmartCity je vybavit 1500 - 2000 pouličních lamp různými čidly, včetně levného čidla na principu doppler. Dále je prý hlavním záměrem postavit výkonnou datovou síť, které ty obrovské kvanta dat dopraví do centra TCP.
Na veřejné diskusi Občan versus politik: SMART CITY Písek z 26.10.2015 jsme se dozvěděli, že čidla se již montují.
Postupné zprovozňování senzorové sítě se tedy děje tajně, bez vědomí sledovaných občanů.

Máme se čidla doppler bát?

Toto čidlo úspěšně používá i netopýr a ozubení kytovci. Pan Christian Andreas Doppler zjistil, že z odraženého zvuku, laseru, nebo rádiových vln, lze získat mnohem víc. Z odraženého zvuku lze získat vzdálenost, rychlost a částečně i směr pohybu všeho, co se před ním nachází. Bohužel, neměl tenkrát tak výkonné počítače a tak dokonalou datovou síť, jako staví písecké SmartCity.
Netopýr dokáže pomocí dopplerova efektu chytit komára za letu. Pozná vzdálenost i typ povrchu.


Když se něco pod čidlem pohybuje, lze to výkonným počítačem rozpoznat velmi dokonale. Lze poznat typ auta, člověka, nebo kočku. Čidlo na principu dopplera si obrazně všimne každého komára, který nám proletí nad hlavou.
SmartCity chce získat data. Potřebuje snad znát počet komárů ve městě? Nebo potřebuje vědět kdo, kdy, kde a kam chodí? Potřebuje najít každého čurajícího pejska? Na toto potřebujeme tak výkonné počítače?

Oni to sledování myslí vážně?

Pravděpodobně se už do TCP navážejí nové výkonné počítače, na kterých se možná bude testovat právě schopnost čidel doppler na lampách města.
Otevřeně mluví o tom, že by se rodičům mohlo líbit sledovat své děti, jestli jdou domů rovnou ze školy. Nebo by se prý lidé mohli dozvědět, když jejich důchodce upadne na ulici.
Kdo všechno bude sledovat naše děti?
Kdo bude vědět vše o našem pohybu?
Kdo všechno bude dohlížet na naše důchodce?
Budeme pak ještě svobodní? Nebudeme všichni jak odsouzeni k domácímu vězení?
Má rodič, město a kdo ví kdo, ještě právo sledovat naše děti, nás a důchodce?


Ano, obávám se, že je načase začít mít strach o naši bezpečnost.
Nikdy není dobré, když soukromá společnost získá tak obrovskou moc nad našimi životy.


Pohádky o tom, že se bude jednat o anonymní data jsou utopií. Jde jen o výpočetní výkon a na tom, co se dnes, nebo v budoucnu se bude chtít majitel počítačů o nás dozvědět.
Doppler může třeba jen měřit rychlost a okamžitě vás za její překročení pokutovat, nebo může podle stylu chůze a pohybů rozpoznat právě vás a určit kam právě jdete.
Doppler čidla samozřejmě časem určitě budou doplněny i kamerami. Pak to bude dokonalé SmartCity.


Zastavme SmartCity nenechte se sledovat nenápadnými a velmi přesnými čidly doppler, nebo kamerami na každém rohu.
Zastavme SmartCity, které nás bude schopno sledovat a hlídat, a proto to časem jistě také udělá.
Zastavme SmartCity které při každém prohřešku (špatně na moment zastavíte autem, nedáte přednost chodci, pomočíte zeď kostela, nebo jen odhodíte nedopalek na zem)  vás zaznamená a popřípadě rovnou naúčtuje pokutu. Pak již nebudeme Svobodní lidé. Lidé s právem na chybu, s právem na soukromí, s právem na drobné prohřešky. Budeme nuceni chovat se jako stroje, jak novodobí otroci systému. Systému, který dokonale bude sledovat a hledat naše chyby. Který bude schopen každý projev naší neposlušnosti, nebo nepozornosti ztrestat.
Máte dojem, že přeháním? Dnes to možná ještě přeháním, ale zítra to může být pravdou. Smart technologie již na to máme.
Je naší povinností, pokud si chceme uchovat kousek svobody, bránit nebo alespoň maximálně brzdit takovéto projekty. Sami ze svých daní platíme výstavbu elektronického řetězu, obojku a náhubku.




Zamysleme se. Stát když trestá zločince, tak je jim bere svobodu. Druhý nejpřísnější trest po trestu odnětí svobody je domácí vězení. Zločinci, stejně jako děti a důchodci, v prostředí SmartCity, dostávají čip. Trestanci v náramku na noze, u SmartCity se to ještě neví. Jak potrestaný trestanec, tak chráněný občan SmartCity, bude sledován na každém svém kroku. Trestanec je při nedodržení pravidel potrestán, nebo zavřen do vězení. Důchodce nebo dítě v SmartCity bude nahlášeno rodičům, nebo příbuzným, aby mohli zasáhnout. Oba ztratili svobodu, oba jsou potrestáni, nebo podle mě spíš zotročeni vyšší mocí. Rozdíl je v tom, že trestance k tomuto otroctví odsoudí nezávislý soud na základě provinění a důkazů. Děti nebo důchodci budou zotročeni bez soudu a bez viny.


Bojujeme za udržení si kousku svobody.

Karel Kropš Svobodní Písek.

sobota 10. října 2015

Vládnou nám dotační feťáci?

Vládnou nám dotační feťáci?

Svobodný parlament

Mnohá témata mohou občané v referendech rozhodnout sami. Problémem je, aby všichni hlasující dobře pochopili všechny souvislosti, a proto je lepší, aby o věcech rozhodovali volení zástupci. Volených zástupců je menší počet a jejich hlavní prací je studium toho problému, o kterém se bude hlasovat. Velmi se tím zvyšuje pravděpodobnost správného rozhodnutí. Svobodní ale přesto raději ještě navrhují bezpečnostní pojistku proti špatným rozhodnutím v podobě lidového veta a opravného referenda: při zvyšování daní, zadlužování země a při odevzdávání pravomocí do EU a jiných mezinárodních organizací. Svobodní dále podporují referendum jen v těch nejzásadnějších otázkách, jako je vystoupení z EU či nepřijetí Eura.

Ale pozor na drogy a dotace

Dotace jsou něco jiného. Rozhodování o dotacích je podstatně komplikovanější. Dotace jsou jako droga. Drogově závislý člověk často není schopen léčbu zvládnout sám. Často jsou jeho rozhodnutí mylná a nesměřují k léčbě závislosti. Dotační feťáci myslí jen na získání další dávky dotací. Vrcholní činitelé a zastupitelé jsou v současné době velmi často takovými dotačními feťáky nebo pro ně pracují.

Svobodní si vzali nelehký úkol.

Dotace přinášejí peníze a moc. Tato nemoc se rychle šíří i mezi dalšími lidmi, kteří mají vlivné posty a moc. Právě oni často o přidělování dotací rozhodují nebo na takové lidi mají velký vliv.

Parlament a vláda je v současnosti infikována dotačními feťáky, a proto jsou jejich rozhodnutí často nelogická a tudíž pro lid, který je volil, nevýhodná. Nehlasují ve prospěch občanů České republiky, ale často hlasují ve prospěch dotací.

Srovnání závislostí:

Dotační závislost přináší požitek z vlastnictví peněz. Velmi často závislost přiměje postiženého k porušení zákona a tím se závislý stane objektem vydírání ze strany dotačních mafií. Dotační mafie ho nadále nutí podílet se na dotačních podvodech a odměňuje ho většími penězi.

Drogová (tvrdé drogy) závislost přináší požitek v podobě psychické eufórie. Závislost nutí člověka shánět peníze na drogy a tím často dojde k porušení zákona. Tím se může člověk stát objektem vydírání ze strany drogového nebo kriminálního podsvětí.

Závislost na alkoholu, lehkých drogách, cigaretách, hazardních hrách, sexu, počítačových hrách, čokoládě, sladkostech, práci a mnoha dalších věcech často přináší starosti jak získat na svoje potřeby (drobné závislosti) peníze nebo jak dostat příležitost svoji touhu po své závislosti uspokojit. Tyto závislosti jsou běžnou součástí našich životů a všeobecně by neměly být považovány za problém řešený ze strany státu, ale naopak ze strany rodiny.

Nebezpečné závislosti

Proti dotační závislosti a závislosti na tvrdých drogách by se mělo bojovat. Tento boj je složitý, protože obě dvě závislosti aktivují mocenské a kriminální podsvětí. Jejich zástupci se snaží infiltrovat policii, volené i nevolené zástupce státu. U dotační závislosti je navíc velmi silná lobby EU. Na úrovni EU je dotační závislost používána jako velmi silný mocenský nástroj na ovládnutí celých států nebo velkých firem.

Dotacemi infikovaní politici.

I rozhodnutí, která by vzdělaní a moudří volení zastupitelé udělali správně, tak pokud propadli dotační závislosti, jejich rozhodnutí sledují jen jediný cíl. Dostat se k jejich droze, dostat se k dotacím. Potom dochází k schválení nepochopitelných zákonů, které problém jen zhoršují. Je to stejné, jako chtít po drogově závislém, aby dělal správná a chytrá rozhodnutí. Je úplně jedno, jaké kdy měl vzdělání, jaké kdy měl zkušenosti. Propadnutí chemickým nebo dotačním drogám má stejný efekt, totálně zastře jejich mysl. Vidí jen, jak se dostat ke své droze, k dotaci.

Firmy napadené dotacemi.

Firmy nakažené dotační závislostí se již nesnaží tvořit nějakou hodnotu. Jejich jedinou snahou je získat další dotaci. Všechny ostatní činnosti v těchto firmách jsou této snaze podřízeny. Firma musí brát dotace, aby nebyla poražena konkurencí, která dotace také pobírá. Firma která bere dotace musí poslouchat podmínky dané dotačními programy. Například musí předávat státu a jejich korumpovaným úředníkům mnoho cenných statistických dat. Firma která bere dotace nemůže protestovat proti tomuto zvrhlému systému. Chce-li přežít, musí tento dotační systém podporovat. Velké dotované firmy jsou líhní dotačních feťáků, které posílají do politiky.

Jak léčit dotační závislost?

Proti dotační droze lze nejsnáze bojovat výměnou čelních představitelů za nové, dotacemi nenapadené. Představitelé, kteří si toto obrovské dotační nebezpečí uvědomují, mohou mít šanci mu odolat. Propadnout této dotační droze je velmi snadné, velmi návykové a často na první pohled dlouho skryté svému okolí. Navíc členství v EU přímo vnucuje státním představitelům, aby si lízli dotačního lízátka, aby okusili jeho moc. V momentě, kdy dotační droze propadnou, EU z nich udělá distributory této drogy do jejich země.

po zvolení do parlamentu

Odříznout vládní představitele a firmy od dotační závislosti bude po zvolení ten nejtěžší úkol, který si na sebe Svobodní berou. Dotační feťáky a dotačně závislé firmy bude těžké oddělit od jejich drogy. Bude to znamenat mnoho emocí a násilného vzdoru. Navíc v případě dotační závislosti bude velký odpor zespoda (dotované firmy), seshora (EU) a z řad vysokých úředníků a politiků. Bude to nelehký a dlouhý boj. Mnozí nebudou zvládat svůj dotační absťák.

Vystoupení z EU by mohlo být významným krokem správným směrem v tomto nerovném boji.


Příští volby = Svobodní do krajů a do parlamentu.

Karel Kropš - Svobodní Jihočeský kraj