pátek 9. listopadu 2018

Boj proti centralizaci



--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
pamatujme si, decentralizace politické moci není ani princip subsidiarity v podání EU, ani sdílená pravomoc nebo sdílená data v podání blockchainu (například Bitcoin).
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Prosazuji abychom místo provolevého dělení politického spektra na čas zkusili dělení na boj za/proti centralizaci. Ale co je opak centralizace? Je to decentralizace, nebo se povede najít lepší označení? Decentralizace politické moci je pro mne základní filosofie. Ale i decentralizace má mnoho pohledů, a proto je třeba vždy na první místo stavět zdravý selský rozum, morálku, naši místní kulturu a poučení z historie.

Pozor na pojetí decentralizace,

možná tento výraz není vhodně zvolen.
Decentralizací nemyslím princip subsidiarity, jak ho pojala EU (z lat. subsidiaris – pomocný, podpůrný od subsidium – pomoc, podpora), kde se očekává, že nižší celky nebudou jednat samostatně, ale jednotně dle té správné centrální unijní linie. Tomu napomáhá i systém globální kontroly, domnělé transparentnosti, dotací a různých evropských projektů. Nižší celky nepřebírají iniciativu v rozhodování, ale naopak centrální moc podporují. Nápad je centrální, odpovědnost lokální. Subsidiaritou v EU se nemyslí decentralizace myšlenek a nápadů. EU se pomocí principu subsidiarity zbavuje odpovědnosti za své činy a přenáší je na hrb vlád, krajů a obcí a neziskových organizací, které zřizuje a platí. EU si pomocí úskoku v podobě subsidiarity jen upevňuje svou moc a kontrolu nad svými obyvateli, přičemž vina za chyby padne dle principu subsidiarity na neziskovky, národní, krajské a obecní politiky.
Nepleťme si decentralizaci ani s tou, kterou přinesl fenomén blockchainu, kde jde pouze o bezpečnost pomocí decentralizovaného zpracování a ukládání. Ale opět nejde o decentralizaci nápadů a myšlenek, nejde o decentralizaci dat, kde by na sobě jednotlivé decentralizované objekty byly co nejméně závislé, kde by se decentralizované jednotky zbavily jednotného dohledu a jednotného rozhodování. Je to přesně naopak. Rozhodování v těchto projektech je pomocí jednotné shody a sdílení všech dostupných dat. Nevýhodou je právě i sdílená odpovědnost, tedy téměř žádná nebo nevymahatelná zodpovědnost.

Decentralizace politické moci

a jak si ji představuji já.
Decentralizaci bych spojil i se slovem důvěra a s právem na soukromí. Delegujete-li na někoho nějakou moc, měli byste mu svěřit nejen zodpovědnost, ale i pravomoci a důvěru. Pokud někomu důvěřujete, je třeba omezit i jeho kontrolu na nezbytné minimum. Všudypřítomná kontrola je projevem nedůvěry nebo snahy udržet si moc. Nedůvěra a kontrola souvisí i s vynucovanou všeobecnou transparentností. Komu důvěřujeme, tomu přece ponecháme velkou část jeho soukromí.

Struktura a hierarchie politické moci není v Čechách špatně vytvořena. Stačí si jí jen vážit a zbavit ji nedůvěry a tím i všudypřítomné kontroly a centrálně vynucované transparentnosti.
Stát má být suverénní bez jakékoliv nadnárodní moci. Samozřejmě to neznamená, že by neměl respektovat mezinárodně uznávané dohody, které uzavřel. Ale měl by být schopen od těch nevýhodných odstoupit. Je nepřijatelné, aby stát přislíbil poslušnost EU, že se automaticky podřídí i nařízením, s kterými nesouhlasí, a je nepřípustné, aby i náš soudní systém byl podřízen jakémukoliv nadnárodnímu soudu, třeba eurounijnímu.

Kraje a obce mají své demokraticky volené politické vedení a státem (vládou) kontrolovaný krajský a obecní úřední aparát, který plní zákonné povinnosti a v zákonných mantinelech plní požadavky voleného politického vedení města nebo kraje. Tím je zaručen dostatečný dohled státu nad dodržováním základních pravidel ve všech obcích a krajích.
Politickému demokraticky volenému vedení krajů a obcí bychom tedy měli důvěřovat. Měli bychom důvěřovat i voličům, že si své regionální politiky dobře vybrali a za případnou dobrou nebo špatnou práci je svojí občanskou aktivitou odmění nebo potrestají.
Proto bychom měli regionálním politikům důvěřovat a přenechat jim maximální politickou moc s minimálním dohledem centrálního státu a neziskovek s často celostátní nebo nadnárodní působností. Dostatečná otevřenost (tranparentnost) je jejich odpovědností k voličům a je pouze na voličích daného regionu, jak velkou otevřenost po svých politicích požadují.
Celostátní, nedej bože nadnárodní, politici by si neměli uzurpovat maximum rozhodovací moci. Měli by si přiznat, že jejich názor není a nikdy nemůže být ten nejlepší. Nejlepší názor mají regionální politici, a to hlavně proto, že těch názorů mají mnoho. Díky tomu mohou v mnoha regionech testovat mnohá různá řešení. Právě v té pestrosti nikdy nekončícího hledání ideálního řešení je zkován úspěch a moudrost národa.

Decentralizace politické moci tedy je

uvědomění si politiků a jejich voličů,
že síla je v předání maxima možné moci, důvěry a odpovědnosti na regionální politiky.
Doporučuji voličům, aby nevolit politiky, kteří si myslí, že sežrali všechnu moudrost, a proto si mohou hrát na bohy a řídit celé státy, nebo dokonce Evropskou unii k obrazu svému.
Je na odpovědnosti voličů, aby si vybrali kvalitní regionální osobnosti, které daný region povedou. Je na odpovědnosti centrálních politiků, aby si nemysleli, že mají božský rozum a důvěřovali voleným regionům a vytvářeli podmínky pro jejich práci, aby jim důvěřovali a nechali je hledat velmi různorodá řešení většiny problémů.

Závěr

Decentralizace politické moci je přesun pravomoci, důvěry a odpovědnosti na regionální politiky, je to snaha zbavit se obrovské moci, kterou mají centrální politici a jejich prostřednictvím i nadnárodní korporace. Jde o to, aby se velké společenské problémy rozdělily na mnoho menších regionálních a na ně se do nekonečna hledala mnohá různorodá regionální řešení. Chybná rozhodnutí pak nebudou tak celospolečensky devastující a ta dobrá řešení si od sebe mnohé obce rády okopírují.
Mocní nebudou tak mocní a mnoho skvělých místních politiků dostane od voličů šanci ukázat svým sousedům, že se vše dá nakonec zvládnout.


--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Stát se má starat o fungování krajů a obcí, o obranu území, o dodržování zákonů atd.
Kraj se má starat o přírodu, silnice a své obce.
Obce se mají zajímat a starat o své občany.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


9. 11. 2018

Karel Kropš

Žádné komentáře:

Okomentovat