pondělí 12. února 2018

Je morální daň z nemovitosti?

V politickém programu Strany svobodných občanů se uvádí, že jsme pro zrušení daně z nemovitých věcí. V zásadě s programem Svobodných souhlasím, ale zrušení této daně pro mne není nevyhnutelnou podmínkou. Dovedu si představit i daňoví systém postavený pouze na daních pozemkových.

Daň z nemovitosti

Často jsem od mnohých slýchával, že toto daň je nesmyslná, proto že nikdo by neměl být trestán za vlastnění majetku. Ano to je správná úvaha, vlastnit majetek přeci není hřích a proč by tedy stát měl zdaňovat něco co pouze vlastním. Protiargumentem bylo, že tato daň je významným příjmem obcím a samosprávám, ale to podle mě samo o sobě nemůže obhájit existenci této daně.

Ale přeci jen v tom smysl nalézt jde. Jde o pohled na vlastnění půdy jako majetku, který existuje jen v omezeném množství, a dalo by se říct, že vlastně částečně patří státu, nebo do konce, že patří státu, který ho lidem poskytuje k užívání a také se stará o evidenci tohoto majetku a to prostřednictvím katastrálního úřadu. V případě války, nebo nějaké politické revoluce (v minulosti se již stalo), hrozí i vyvlastnění, tedy převedení zpět na stát. Stát se k pozemkům tedy chová jako by patřili lidem a společnostem, ale vlastně jsou vlastněny státem. Vyplývá to i  z historického kontextu, kdy pozemky byli státní a panovník je propůjčoval vazalům, na základě lenního systému.
Z tohoto hlediska se v Evropě vždy platilo za propůjčenou půdu, ke které bylo časem doplněno dědičné právo a následně i možnost s takto svěřeným majetkem relativně volně nakládat a prodávat toto užívací právo.
Přijmeme li tuto historicky vzniklou myšlenku, je zde i jistý nárok na odměnu za pronajatou půdu, tedy daň z nemovitosti a pozemků. Navíc tato daň jako jedna z mála zůstala daní regionální a tudíž i nemalým příjmem územně správních celků. Jedná se o nedělitelný majetek státu. Vzhledem k tomu, že pozemky nepřibývají, ani neubývají, je logické motivovat majitele pozemků, aby nezabírali nepotřebný prostor. Změnou výše daně je možné motivovat její majitele k odprodeji zbytečně drženého pozemku. To je vhodné dokonce i z bezpečnostního hlediska , kdy by jinak mohlo dojít, že by velmi bohatá skupina lidí, chtěla postupně vlastnit většinu území státu a tím snižovala životní prostor jejich obyvatel. Tato daň tvoří překážku zbytečného obsazování území a tvoří daňovou konkurenci, kterou považuji za velmi přínosnou.
Popřeme li tuto myšlenku, budeme li tvrdit, že pozemek je výlučným soukromím vlastnictvím, popíráme tím samotnou územní celistvost státu a tím samotnou jeho podstatu.
Z tohoto pohledu může být legitimní i jistá omezení ohledně nakládání s pozemky a tok jak z pohledu užívání, tak z pohledu změny majitele. Stát například může zamezit prodeji cizincům, nebo určit způsob užívání pozemku. Navíc je majitel dle katastrálního úřadu je majitelem pouze povrchu, vše nad ním a vše pod ním stále patří výlučně státu. Vzdušný prostor, nerostné suroviny a podzemní vody nepatří majiteli pozemku.
Dokonce si dovedu představit radikální řešení, kdy jedinou, nebo nejdůležitější daní byla pouze daň pozemková, která by se lišila dle územního členění obcí a státu. Jedná se podle mě o nejspravedlivější daň. Stát se skládá z občanů a z území. Jediné, stát si tedy může nechat platit za pronájem tohoto území, nebo si jeho činnost musí platit samotní občané ze svých příjmů. Tím máme definovány dvě nejobhajitelnější daně. Daň pozemkovou a daň z příjmů. Daň z příjmů bude vždy těžce vymahatelná, a stát z důvody kontroly musí zavádět dohled, kontrolu svých obyvatel. U daně pozemkové je to velmi jednoduché, daň se vyčíslí na základě katastrálních map. V případě neplacení se majiteli prostě část pozemku odebere v exekučním řízení. U pozemkové daně nelze mít neplatiče a daňové úniky. Při výběru daně pozemkové, nemusí stát nikterak dohlížet na své obyvatele. Je to nejjednodušší a nejspravedlivější daň.
Moje řešení je tedy nezdaňovat podle ceny nemovitosti (i když i rozsah stavby jako základ daně je obhajitelný hlavně z pohledu ceny pozemku v centru měst, pozemek pod mrakodrapem a pozemek pod stánkem má pro obec velmi rozdílnou významovou hodnotu) na pozemku postaveném, ale podle názoru místní samosprávy, například podle lokality, druhu užívání pozemku a dle územního plánu obce.

Daň pozemková

Z předchozího vysvětlení vyplývá, že nejsparvedlivější, nejlépe vymahatelnou daní je právě daň pozemková.
ČR má rozlohu 78 866 km², to je 7500 m²/osobu. Využitelnost území k rozprodeji může být v rozmezí 70-83% (15% národní parky, 2% vodní plochy) plochy v závislosti na velikost národních parků, chráněných oblastí a vodních ploch. Na jednoho obyvatele připadá tak 7500 m² plochy, při využití 80% to je 6000 m²/osoba plochy ČR.
Pokud by jsme přijali myšlenku jediné daně pozemkové, pak bychom potřebovali vybrat 2 bilionů korun (financování státu i obcí dohromady). To je cca 30Kč/osoba za rok/m². Tato daň by se mohla lišit dle místa až v řádu stonásobků.
V takovém případě by nebylo třeba vybírat žádnou jinou daň. Jen by si obce určili dle lokalit výši zdanění vlastněné plochy. Nebylo by tak sporu o tom, kdo má platit jak velkou daň. Nebylo by pak ani neplatičů. V případě neplacení daně by došlo k jejímu zaplacení exekučním odkupem vlastněného majetku a to až do stavu zaplacení dluhu. V případě, že někdo již nebude vlastnit žádnou plochu, tak tím přestává být i daňovým poplatníkem.

pátek 12. ledna 2018

decentralizace a odpovědnost



O dětech rozhodují rodiče, jejich rodiny. O soužití sousedů rozhodují obce. O základních právních normách celého národa rozhoduje stát. A každá z těchto skupin by i měla bojovat za udržení této pravomoci.

Rodina se má bránit, aby do ni nepřiměřeně nezasahovala obec. Obec by měla bojovat za zachování svého práva si své území a obyvatele spravovat maximálně samostatně bez zásahů státu. Stát by měl dohlížet, aby do jeho chodu nepřiměřeně nezasahovali okolní státy. Stát by měl dohlížet na mezinárodní situaci a snažit se pro své obce rodiny a jednotlivce zaručit maximální klid na jejich práci a spokojený život.

Zde popsaný princip je mojí základní životní filosofií je to jeden ze základních principů, který se prolíná všemi mými argumenty a postoji.